Údolí Konce

Akuma Saito

Když mi roztavil kunai, byl jsem trochu naštvaný, byl můj oblíbený, ale svoji práci splnil dokonale, zjistil jsem první schopnost, kterou můj protivník má, očividně dokázal zahřívat věci na extrémní teploty, tedy aspoň jsem si to myslel. Druhou věcí, kterou jsem o něm zatím také zjistil byla jeho ohromná rychlost, to by pro mě mohl být na první úrovni problém, nicméně jeho smůlou bylo, že se utkal se mnou, asi mě moc neznal, když se mnou chtěl zkusit měřit síly. Rozhodně jsem se neplánoval vzdát bez boje, cévy v mých očích začali vystupovat nad bělmo a měli černou barvu, cévy. Mohlo to vypadat děsivě, ale pravdou bylo, že skutečná jejich moc byla ještě děsivější. Nyní jsem dokázal stíhat jeho pohyby, což ho dostávalo do nevýhody, avšak i já jsem v ní byl, nechtěl jsem dopustit, abych se dostal do třetí fáze, doufal jsem, že na třetí to bude stačit. Jelikož dokázal zničit moje zbraně pouhým pohledem, nemohl jsem je použít, takže to jsem vyřadil z plánu rovnou, ale bylo tu něco, co já mohl použít a on nemohl zničit vysokou teplotou... byly to stíny, které jsem již teď dokázal používat.

Jelikož došel až za mnou dolů, ocitl se v pasti, neboť zde bylo plno stínů a každý z nich byl moje zbraň, dokonce i jeho vlastní stín. Pomocí svých očních technik jsem se podíval na stín pod jeho nohama, který jsem přetvořil do podoby zhmotněného hada, který jej zespodu chtěl obmotat, kdyby se snažil uskočit, bylo by to stejně zbytečné, neboť pramen tohoto hada byl v jeho stínu a stínu by se již nezbavil, ten je všude, kam jde. Avšak i tak má možnost z toho nějak vyváznout, neznal jsem jeho schopnosti, ale hodlal jsem je zjistit. Každopádně ať to dopadlo jak chce, ze svého vlastního stínu jsem si zhmotnil katanu, možná vypadala jen jako stín, ale já dokázal stíny zhmotňovat, takže se jednalo o skutečnou zbraň, avšak její síla byla z mé chakry a ať by se snažil jak chtěl, moji chakru by nevznítil. 

Pokud jej had obmotal a zabránil mu v pohybu rukama i nohama, katanu jsem proti němu vrhl směrem na břicho, chtěl jsem vidět jeho reakci, nešlo přímo o to jej zranit. Katana s mým stínem však spojená nebyla, dokázal jsem je také rozdělovat, avšak to by se mi u Satoriiho nevyplatilo, jeho rychlost hrála i tak proti mě. 

Akuma Saito

Moje katana ze stínů jej dokázala zasáhnout, Satoriiho, avšak nijak vážně, nějak se mu podařilo jí odklonit, zatím jsem však nevěděl jak. Každopádně mě to nijak nerozhodilo, neboť katana doletěla dále na druhý konec údolí, odkud jsem jí mohl i na dálku ovládat, nyní jsem však neplánoval jí odpojit od stínu, chtěl jsem to nechat napojené na stín, do kterého katana narazila, díky tomu jsem jí také mohl ovládat. Okamžitě vyrazila na zpětný úder zezadu, no to se však pokusil Satorii dostat z mého stínu v podobě hada. Plán byl dobrý, avšak můj stín nebyl jako normální stín, byl posílený mojí chakrou a zhmotněný a jeho výhodou bylo, že stačil jeden zdroj, potom dokázal vydržet i v poledne na praživém Slunci, ale měl jsem plán, jakmile to udělal, počítal nejspíše s tím, že neuvidím, ale moje Doujutsu prvního stupně mi dávalo jednu schopnost, nedokázalo mě oslepit nic jiného než fyzický úder na oko. Inu hada jsem zničil sám, abych viděl další schopnosti, které má. Nechal jsem ho však přitom, aby si myslel, že to zabralo, chtěl jsem ho zmást, aby si myslel, že toto je slabina mé techniky, pravdou však je, že není. 

Dělal jsem chvíli, že jsem oslepený, ale pravdou je, že jsem se skrz prsty díval, kam doskakuje, protože právě tam, kam doskakoval jsem plánoval zezadu poslat katanu, kterou jsem předtím vytvořil a připojil jsem jí na stín u skály, kam katana dopadla. Mířil jsem mu na šlachy, abych ho nezabil, ale zabránil mu pohybu, jelikož jsem útočil lstivě zezadu, nečekal jsem, že by to čekal on. 

Inu pokud to dokázal, zasloužil si můj respekt a pokračoval dále ve svém plánu, viděl jsem moc dobře a jeho pohyby jsem díky druhé stupni stíhal. Dokonce shlédl i pečetě, které seskládal a překvapilo ho, jakou barvu měly, jelikož dokázal zvyšovat teplotu, počítal i s tím, že tato technika bude bolet, pokud mě zasáhne. Když vyletěl první shuriken, neplánoval jsem se nechat zasáhnout, díky mé rychlosti, která byla podobná Satoriiho a mému doujutsu jsem stihl uskočit dozadu, kde však již čekal Satorii, druhý shuriken mě však již zasáhl, sekl mě do ramene a způsobil mi spáleninu, rána nebyla moc hluboká, protože jsem stihl pohnout ramenem dolů, ale spálenina pálila jako čert, avšak bolest bylo to jediná, co mě nyní zajímalo. Satorii však zase zmizel a stál na hlavě Hashirami. I když to možná nechtěl, i tady byl jeho stín, který jsem za ním zhmotnil do podoby jeho samotného. Ten měl v ruce ze stínu vytvořený kunai, kterým zezadu útočil na Satoriiho rameno, zajímalo mě, jak nyní zareaguje, nevěřil jsem, že toto je všechno, co má, stále jsem neměl dostatek informací o něm na to, abych používal silnější techniky.